NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slyšeli jste někdy Effigy Of The Forgotten od Suffocation? Blbá otázka... Předpokládám, že sluchovody většiny tvorů holdujících smrtícímu kovu se s touto milou placičkou alespoň někdy střetly. Pokud ne, koukejte to napravit! Pokud ale máte Suffocation rádi a nechcete si jejich desky přeposlouchat, pak doporučuji občas tato šťavnatá sousta proložit malým digestivem v podobě CD finských Deepred (nebo Deep Red? Čertví... stejně je to parodie na Deep Purple!). Proč? Inu protože tito mladí finští sympaťáci se v této klasice shlížejí. Sice s gustem, ale snad až příliš. Takže nějakou přehnanou originalitu od těchto seveřanů neočekávejte. Přesto je však jejich muzika dostatečně živá a kope, Deepred se totiž s odkazem zadušených velikánů vypořádali se ctí a cituplně, tedy v míře deathmetalu vlastní... Jejich „suffo“ je dostatečně technické, brutální, avšak nikoli přehnaně. Objevují se v něm i brejky a momenty poněkud „čerstvější“ – to snad hlavně proto, že Deepred nejsou vrstevníky svých idolů, a tak občas vstřebají i nějakou tu „novotu“. Zvuk celé desky je stylový, ale slušný, žádné demo... Obal vám nenabídne brutální nečitelné logo ani obrázek od Ziga, ale když se na něj podíváte, pochopíte, že Deepred zřejmě nebudou mírnou jarní brízou melancholicky laskající klidnou hladinu mlčenlivých finských jezer... Všech devět songů vás bude mile přidušovat jemným stiskem smrtících kleští a jestliže máte podobné milé stavy rádi, pak toto „cédé“ vřele doporučuji k časté konzumaci, ba i jako preventivní placebo. Já si této prevence dopřávám poměrně často. Rozhodně mi neškodí, ale přesto... Suffo jsou prostě Suffo...
9 / 10
Vyborna hudba
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.